Život zachraňující úkony

Život zachraňující úkony jsou činnosti, které provádíme v případě bezprostředního ohrožení života jedince. V těchto případech pouze rychlý a účelný zásah druhé osoby rozhoduje o životě jedince. 

Mezi život zachraňující úkony patří:

1. Přivolání rychlé zdravotnické pomoci (RZP) 
2. Péče o postiženého v bezvědomí
3. Kardiopulmonální resuscitace- oživování
4. Protišoková opatření
5. Ošetření zevního pneumotoraxu
6. Zástava masivního krvácení

Přivolání rychlé zdravotnické pomoci:

Informace, které sdělujeme:

1. jméno volajícího
2. místo, čas a charakter nehody
3. počet poraněných, charakter jejich zranění, nutno klást důraz na život ohrožující stavy a diagnosticky nejasná či vyvíjející se poranění
4. přístupové cesty k místu nehody
5. kontaktní telefon

Nikdy hovor nekončíme jako první.

Při volání RZP dále dodržujeme následující doporučení:

• základní prioritu má zajištění včasné defibrilace do 5 minut od okamžiku volání
  o pomoc. Nově se předpokládá použití defibrilátorů i v rámci základní první pomoci.
• vždy voláme co nejdříve ( doba zdržení telefonátem nesmí ohrozit život a zdraví postiženého)
• u dospělých voláme RZP ihned po zjištění stavu dýchání a hloubky bezvědomí
• u dětí mladších 8 let v případě zástavy životních funkcí voláme RZP cca 1 minutu po zahájení oživování
• po zjištění úrazu, otravy či tonutí voláme RZP co nejdříve
• je-li přítomno více zachránců, voláme RZP okamžitě

Zástava masivního krvácení

Zástava  masivního krvácení je jednou  z nejdůležitějších činností při poskytování první pomoci. Při poranění velké tepny  může být život člověka ohrožen během několika desítek sekund. Závažnost poranění  je dána rychlostí krvácení a velikostí ztráty krve. Při náhlé krevní ztrátě 1,5-2 litrů krve dochází k rozvoji šokového stavu.

Podle  typu poraněné cévy rozdělujeme krvácení:

• tepenné
• žilní
• vlásečnicové
• smíšené

Podle projevu krvácení rozdělujeme:

• vnější
• vnitřní
• krvácení z přirozených tělních otvorů

Vnější tepenné krvácení

Příčiny:

• rána, nejčastěji hluboká řezná, sečná nebo bodná, v důsledku které dochází k poranění cévní stěny

Příznaky:

• krev má jasně červenou barvu
• z rány pod tlakem vystřikuje nebo volně vytéká, vždy je patrná pulsace jejího proudu

První pomoc:

Stisknutí tepny přímo v ráně

• provádíme vždy při poranění velkých tepen (krční, pažní)
• je to nejrychlejší a nejúčinnější způsob zástavy krvácení
• pro lepší utěsnění rány je možné si obalit prsty sterilním mulem či improvizovanou pomůckou, nikdy však na úkor rychlosti
• po stlačení tlak na ránu nepovolujeme do předání odborné pomoci

stisknutí tlakového bodu

Tlakový bod je místo na lidském těle, na kterém je tepna dobře dostupná a je stlačitelná proti pevné podložce-kosti. Při jejím stlačení dochází k zástavě toku krve do oblasti tepnou vyživované.

1. rychlý, šetrný  a účinný způsob zástavy krvácení z tepen malého a středního kalibru, tedy tepen na hlavě a na končetinách níže od loketního a kolenního kloubu
2. tlakové body se většinou stlačují bříšky 2-3 prstů
3. v praxi se užívá sedm základních tlakových bodů (TB)

Spánkový TB

•  – leží asi 2 cm před ústím zevního zvukovodu
• –  při jeho stlačení zastavujeme krvácení z vlasové části hlavy a horní třetiny obličeje

Lícní TB

• – leží na rameni dolní čelisti, asi 2-3 cm před úhlem
• – při jeho stlačení zastavujeme krvácení z vnitřní strany tváře a dolních dvou třetin obličeje

Krční TB

• – leží mezi hrtanem a bočními krčními svaly
• – toto místo využíváme i pro zjištění tepu na krkavici
• – tepnu stlačujeme proti příčným výběžkům krčních obratlů
• – při jeho stlačení zastavujeme krvácení z jazyka, měkkého patra a dalších částí dutiny ústní
• – vždy je třeba stlačovat tepnu pouze na jedné straně krku, jinak hrozí riziko zhoršeného zásobení mozku krví

Podklíčkový TB

• – leží hluboko v jamce za klíční kostí
• – při jeho stlačení zastavujeme krvácení z oblasti lopatky, ramene, okolí klíční kosti, při vysoké amputaci horní končetiny, případně při poranění pažní tepny, nejde-li použít jiný způsob zástavy krvácení

Pažní TB

• – leží na vnitřní straně paže mezi dvojhlavým a trojhlavým svalem pažním
• – při jeho stlačení zastavujeme krvácení z poraněné tepny níže od tlakového bodu

Stehení TB

• – leží v třísle
• – tepnu stlačujeme překříženými palci za využití hmotnosti horní poloviny těla zachránce
• – při jeho stlačení zastavujeme krvácení z poraněné tepny níže od tlakového bodu

Břišní TB

• – leží v místě pupeční jizvy
• – tepnu stlačujeme celou pěstí
• – krouživými pohyby pěsti se dostáváme k aortě, kterou stlačujeme proti bederní páteři
• – při jeho stlačení zastavujeme neustávající gynekologické krvácení, krvácení z dolní poloviny těla, které nelze zastavit jiným způsobem

Jsme – li úspěšní při zástavě krvácení použitím tlakového bodu, snažíme se o definitivní ošetření krvácení použitím tlakového obvazu.

Zástava krvácení tlakovým obvazem

• – přikládá se při poranění tepen malého a středního kalibru
• – skládá se z tří základních vrstev:

1. vrstva krycí (sterilní)- přikládá se přímo na ránu, po jejím přiložení na ránu s ní již nepohybujeme
2. vrstva tlaková- svým tlakem zastavuje krvácení z poraněné cévy
3. vrstva připevňovací- připevní obvaz k ráně, nesmí být zatažena příliš silně

• – po dokončení obvazu sledujeme jeho funkčnost, při prosakování obvazu přidáváme další tlakové vrstvy , tlakový obvaz však může mít maximálně celkem tři tlakové vrstvy. Při dalším prosakování přikládáme zaškrcovadlo.

Zástava krvácení zaškrcovadlem

• – vymezené případy použití zaškrcovadla:
• – jedná se o velmi agresivní způsob zástavy krvácení, do zaškrcené končetiny úplně přerušíme proud krve a tedy i živin a kyslíku a tím  podpoříme činnost rozkladných pochodů metabolismu v zaškrcené končetině
• tento způsob volíme pouze v určitých vymezených případech :

1. – masivní krvácení z pažní a stehenní tepny u dospělých
2. – úrazová amputace provázená masivním krvácením
3. – prosakuje-li třetí tlaková vrstva správně přiloženého tlakové obvazu
4. – otevřená  zlomenina provázená masivním krvácením
5. – zaklíněné cizí těleso v ráně provázené masivním krvácením
6. – při některých typech  crush syndromu – syndromu ze zasypání

• – zaškrcovadlo přikládáme vždy přes oděv, těsně nad ránu, nikdy do blízkosti kloubu
• – zaškrcovadlo musí být dostatečně široké (nejméně 5 cm) a pružné
• – zaškrcenou končetinu znehybníme a chladíme
• – při správně přiloženém zaškrcovadle je končetina na periferii bledá, není hmatný puls na tepnách, končetina je chladnější, není kapilární návrat při stlačení nehtových lůžek
• – přiložené zaškrcovadlo nepovolujeme, pokud se nejedná o dočasné přiložení zaškrcovadla

Při zástavě krvácení na končetině postupujeme takto:

1. postiženého položíme, postiženou končetinu zvedneme do výše
2. stiskneme tepnu přímo v ráně nebo tlakový bod ( snaha co nejvíce využívat pomoci postiženého), před stištěním tepny  ránu nutno prohlédnout, tak aby bylo vyloučeno poranění zachránce o cizí těleso uvíznuté v ráně
3. přiložíme tlakový obvaz (výjimečně zaškrcovadlo)
4. končetinu znehybníme případně chladíme

Vnější žilní krvácení

• Příčiny: povrchní řezné, tržně zhmožděné rány, při kterých dochází k porušení stěny žíly
• Příznaky:
  • – krev má tmavě červenou barvu
  • – z rány volně vytéká, výjimečně stříká (žilní městky), nikdy nepulzuje

První pomoc:

1. položení případně posazení postiženého
2. zvednutí poraněné končetiny do výšky
3. uvolnění možné překážky v odtoku krve z poraněné oblasti
4. přiložení tlakového obvazu
5. znehybnění končetiny
6. v případě poranění větších žil na krku a horní části hrudníku je nutné okamžité uzavření rány i holou rukou a položení postiženého ( riziko vzniku vzduchové embolie)

Vnější smíšené krvácení

Je kombinací jednotlivých typů krvácení.

První pomoc: Ošetřujeme podle závažnějšího typu krvácení. Nejzávažnější je vždy tepenné krvácení.

Vnitřní krvácení

Krvácení do dutiny břišní

• vzniká působením zevních sil na oblast břicha a následným poraněním břišních orgánů, může vzniknout i  jako komplikace interního onemocnění
• projevuje se rozvojem šokového stavu
• nutné ihned volat RZP s vyslovením podezření na krvácení do dutiny břišní
• protišoková opatření

Krvácení do dutiny hrudní

• vzniká působením zevních sil na hrudník, nejčastěji krvácení z mezižeberních cév při zlomeninách žeber
• projevuje se rozvojem šokového stavu, dušností, omezením dýchacích pohybů, cyanozou
• nutné ihned volat RZP
• protišoková opatření, úlevová poloha
• při zhoršení dýchacích funkcí zahajujeme podpůrné dýchání, při zástavě dýchacích funkcí zahajujeme umělé přetlakové dýchání

Krvácení do dutiny lební

• vzniká jako důsledek mozkolebečního poranění nebo následek interního onemocnění- cévní mozková příhoda
• projevuje se poruchou vědomí
• nutné ihned volat RZP

Krvácení do měkkých tkání

• vzniká při rozsáhlém zhmoždění měkkých tkání, bývá průvodním jevem zlomenin dlouhých kostí
• projevuje krevním výronem, může se rozvinout šokový stav
• při známkách šokového stavu protišoková opatření
• vždy chladíme, případně končetinu znehybníme

Bezvědomí

Je projevem poruchy centrální nervové soustavy a bezprostředně ohrožuje život člověka svými komplikacemi (zapadnutí kořene jazyka, vdechnutí žaludečního obsahu, krve)

Příčiny:

• následek mozkolebečního poranění
• projev nedokysličení mozku při selhání dýchání či oběhu
• projev interního onemocnění – epilepsie, cévní mozková příhoda, cukrovka
• projev těžkých otrav ( alkohol, léky, drogy)
• celkové tepelné poškození

Příznaky:

• povolení svalového napětí ( pozor na zapadnutí jazyka)
• není reakce na zevní podněty ( oslovení, mechanický podnět, bolestivý podnět)

První pomoc:

• pokus o navázání kontaktu  – oslovení,  mechanický podnět (zatřesení rameny)
• šetrné otočení na záda
• kontrola dutiny ústní, případně její vyčištění
• uvolnění dýchacích cest – záklon hlavy, při podezření na poranění krční páteře provedeme šetrně trojitý manévr
• kontrola dechu poslechem, pohledem a pohmatem
• kontrola srdeční činnosti: detekce tepu na krční tepně max. po dobu 10 s. Jestliže nezjistíme tep na jedné krční tepně, je nutné se pokusit zjistit tep na druhé krční tepně (především u starších lidí- riziko zúžení až neprůchodnosti tepny při ateroskleroze)
• kontrola celkového stavu
• při zachovaných životních funkcích ukládáme postiženého do stabilizované polohy

Stabilizovaná poloha:

1. zajišťuje trvale průchodné dýchací cesty
2. zabraňuje vdechnutí cizích těles
3. zajišťuje stabilitu postiženého
4. umožňuje průběžnou kontrolu životních funkcí

Postup při uložení do stabilizované polohy pomocí provedení dle Safara ( někteří autoři uvádí dle Rauteka)

1. postižený leží na zádech
2. pokrčíme dolní končetinu postiženého, která je blíže u nás
3. horní končetinu postiženého, která je blíže u nás podsuneme pod pánev postiženého. Pánev postiženého předtím nadzvedneme tlakem na  koleno pokrčené končetiny.
4. tlakem na koleno pokrčené končetiny směrem k sobě a uchopením za rameno vzdálenější horní končetiny  přetočíme postiženého směrem k sobě na bok.
5. tlakem na bradu a čelo postiženého provedeme záklon hlavy postiženého, obličej spočine na hřbetu podložené ruky

Kardiopulmonální resuscitace-oživování

Soubor výkonů, sloužících k obnovení dodávky okysličené krve do tkání. Oživování provádíme při poruše dýchání a nebo srdeční činnosti. Maximálně důležitý je časový faktor. Při úplné zástavě přívodu okysličené krve do mozku dochází k poškození buněk mozkové kůry asi za 5 minut. Je lepší špatně prováděná kardiopulmonální resuscitace než žádná. Je účinnější dobře prováděná kardiopulmonální resuscitace než špatně prováděná kardiopuplmonální resuscitace.

Primární zástava dechu

Příčiny:

• aspirace (vdechnutí cizího tělesa)
• otevřené poranění hrudníku
• reflexní zástava po ožehnutí nebo poleptání dýchacích cest
• zhoršení plicního onemocnění
• intoxikace (alkohol)

Příznaky:

• změna barvy postiženého- při zachovaném oběhu nástup cyanozy- promodrávání nejprve sliznic a okrajových částí těla
• nejsou patrné dýchací pohyby
• není cítit proud vydechovaného vzduchu
• do několika desítek sekund, není-li poskytnuta správně první pomoc, dochází k poruše vědomí a zástavě srdeční činnosti

První pomoc:

Umělé přetlakové dýchání

• postižený leží vždy v poloze na zádech
• má čistou dutinu ústní
• uvolněné dýchací cesty
• zahajujeme dvěmi hlubokými, rychle za sebou jdoucími vdechy, nečekáme na výdech postiženého, dostatečný objem kontrolujeme pohledem, zda se zvedá hrudní stěna, doba vdechů je prodloužená na 1,5 – 2 sekundy
• dýcháme frekvencí 12-16 vdechů za 1 minutu (1 vdech za 4-5 s), objem vdechovaného vzduchu je takový, aby došlo k zvednutí hrudní stěny
• sledujeme účinnost dýchání- barva postiženého se vrací k normálu
• každé 1-2 minuty kontrolujeme známky krevního oběhu

Odstranění překážky z dýchacích cest

• při úvodním vdechu do postiženého je cítit odpor v dýchacích cestách, hrudní stěna se nezvedá
• je-li postižený v bezvědomí, zkontrolujeme dostatečný záklon hlavy, otočíme ho na bok a několika údery dlaní mezi lopatky, tak aby směr úderu směřoval ven z dýchacích cest se pokusíme cizí těleso odstranit, jsme-li neúspěšní, pokusíme se hlubokým vdechem posunout cizí těleso dále do dýchacích cest a pokračujeme v umělém přetlakovém dýchán

• je-li postižený při vědomí, předkloníme ho a několika údery dlaní mezi lopatky se pokusíme cizí těleso z dýchacích cest odstranit, jsme-li neúspěšní pokusíme se o Heimlichův manévr – stlačení nadbřišku sevřenou pěstí zachránce. Zde pozor na vyvolání zvracení, či poranění žaludku nebo jater. Tento způsob je zakázán u těhotných žen a dětí.

odstranění cizího tělesa z dýchacích cest pomocí úderu mezi lopatky

Primární zástava krevního oběhu

Příčiny:

• náhlá srdeční příhoda ( infarkt myokardu)
• úraz elektrickým proudem
• akutní otrava

Příznaky:

• není hmatný tep na velkých tepnách ( krční tepna ),  poučený zachránce zjišťuje tep ne déle než 10 sekund
• bledá barva kůže
• do několika sekund dochází k poruše vědomí a zástavě dýchání

První pomoc:

nepřímá srdeční masáž – opakované rytmické stlačování srdce mezi hrudní stěnou a páteří, krev je mechanicky vypuzována ze srdce do krevního oběhu

• postižený leží vždy na zádech na pevné podložce
• správně lokalizujeme místo srdeční masáže – zachránce položí dlaňový val ruky ve směru hrudní kosti postiženého, asi 2 prsty nad mečovitý výběžek hrudní kosti, malíková případně prstová hrana položené ruky leží na spojnici prsních bradavek postiženého
• na hřbet ruky položí zachránce dlaň druhé ruky
• prsty směřují kolmo k hrudní kosti, nedotýkají se hrudní stěny
• horní končetiny zachránce jsou napnuté v loktech a jsou kolmo k ose těla postiženého
• zachránce stlačuje hrudník hmotností horní poloviny svého těla do hloubky 4-5 cm
• frekvence stlačování je pravidelná 100 stlačení za 1 minutu
• pravidelně kontrolujeme zda nedošlo k obnovení dýchání a srdeční činnosti, zpočátku po jedné minutě později po 1-2 minutách . Při kontrole přerušujeme kardiopulmonální resuscitaci na dobu max. 5 sekund.

kardiopulmonální resuscitace

• provádíme ji v případě zástavy dýchání a srdeční činnosti

při jednom zachránci: poměr vdech : stlačení        2:15

frekvence  100 stlačení na 1 minutu

postavení zachránce při kardiopulmonální resuscitaci

postavení zachránců při kardiopulmonální resuscitaci

Algoritmus péče o postiženého v bezvědomí se zástavou dýchání a srdeční činnosti:

• kontrola vědomí: oslovení, mechanický podnět
• leží-li na břiše, přetočení do polohy na zádech za předchozí kontroly páteře
• zprůchodnění dýchacích cest
• kontrola dýchání
• dva hluboké, rychle za sebou jdoucí vdechy
• kontrola srdeční činnosti pohmatem zpravidla na krční tepně
• zahájení kombinované kardiopulmonální resuscitace nejprve provedením nepřímé srdeční masáže

Kardiopulmonální resuscitace u dětí- rozdíly

• uvolnění dýchacích cest provádíme mírným záklonem hlavy (podložení pod ramínky)
• odstranění cizího tělesa z dýchacích cest provádíme několika údery dlaní mezi lopatky dítěte, které je položené bříškem na naše předloktí hlavou mírně dolů
• srdeční činnost zjišťujeme pohmatem na levé prsní bradavce, výjimečně v levé podpažní jamce
• frekvence stlačování je u novorozence 120 x/min, u ostatních věkových kategorií 100 x/min.
• technika masáže: u novorozence a kojence stlačujeme v průsečíku spojnice prsních bradavek a hrudní kosti 2 prsty do hloubky 1/3 předozadního průměru hrudníku, u větších dětí jednou rukou do hloubky 3-4 cm s ohledem na odpor hrudníku
• frekvence dýchání je u novorozenců 30 dechů/ min., u dětí ve věku 1 měsíc až 8 let
• 20 dechů/ min., u dětí nad 8 let stejná jako u dospělého
• technika dýchání: u menších dětí do úst i nosu zároveň, objem svých úst, tak aby se zvedala hrudní stěna, u větších dětí vdechujeme takové objemy, aby se zvedala hrudní stěna, ne však proti odporu.
• Poměr vdechů a stlačení u kombinované kardiopulmonální resuscitace je vždy 1:5

Šok

Šokový stav je přirozenou ochrannou reakcí organismu na nepřiměřenou zátěž, kterou je nejčastěji úraz. Šok je charakterizován centralizací krve do životně důležitých orgánů(mozek, srdce, plíce). Ostatní tkáně a orgány těla tak trpí nedostatkem krve a tím i nedostatkem kyslíku a živin . Při delším průběhu šoku dochází k postupnému selhávání funkcí jednotlivých orgánů.

Příčiny:

• větší a náhlá ztráta tělesné tekutiny (nad 20-30%)
• masivní krvácení
• rozsáhlé popáleniny II. stupně s únikem plazmy do puchýřů
• masivní průjmy a zvracení (infekční onemocnění)
• kardiogenní šok – porucha činnosti srdce jako pumpy (infarkt myokardu)
• relativní ztráta tělesné tekutiny
• anafylaktický šok jako projev prudké alergické reakce, kdy dochází k rozšíření cév v podkoží s přeskupením tekutiny do podkoží
• podpůrnou složkou vzniku šoku je bolest

Příznaky:

• zrychlení srdeční frekvence ( nad 100 tepů/min.) při vyvolávající příčině
• pokles krevního tlaku
• puls je špatně hmatný až nehmatný na periferních tepnách , nitkovitý, slabý
• bledost, studený pot
• změna chování postiženého, apatie vůči poranění
• žízeň, nevolnost
• ve stadiu těžkého šoku postupná ztráta vědomí, selhání životních funkcí

První pomoc:

• protišoková opatření
• protišoková poloha, která slouží podpoření centralizace krevního oběhu. Postižený leží na zádech, dolní polovina těla(dolní končetiny) podložené alespoň o 30 cm

• autotransfúzní poloha, používá se u šokového stavu způsobeného absolutní ztrátou tekutiny, kdy dochází k dalšímu rozvoji příznaků šoku i přes provedenou protišokovou polohu. Postižený leží na zádech, dolní končetiny zvednuté do výšky, kolmo k trupu. Při další progresi stavu se lze pokusit o vymasírování  krve z dolních končetin ve směru od prstů k tříslům a následnou tlakovou bandáž dolních končetin elastickým obinadlem.

autotransfúzní poloha

Pravidlo pěti T

• Tišení bolesti: správné ošetření základního poranění, nepodáváme analgetika ústy
• Teplo: snaha o udržení optimálního tepelného komfortu (  v zimě přikrývkou postiženého především podkládáme)
• Tekutiny: tlumíme pocit žízně( otírání rtů a obličeje vlhkým kapesníkem), nikdy nepodáváme tekutinu ústy
• Ticho: zabezpečení relativního klidu, uklidnění, psychologická první pomoc
• Transport: přivolání RZP. Postiženého v šokovém stavu pokud možno sami netransportujeme. Hrozí riziko zhoršení stavu.

Zevní pneumothorax

Stav, který vznikne porušením hrudní stěny a vniknutím vzduchu do pohrudniční dutiny. Na postižené straně dochází k úplnému nebo částečnému zkolabování plíce. Při hromadění vzduchu na postižené straně hrudníku může dojít i k útlaku druhostranné plíce. Projevem tohoto stavu je zhoršené dýchání, které může vrcholit až v zástavu dechu.

Příčiny:

• porušení hrudní stěny

Příznaky:

• dušnost, zrychlené,mělké, namáhavé dýchání
• cyanoza ( promodrávání ) okrajových částí těla
• v místě poranění může být vidět zpěněná, jasně červená krev
• někdy je slyšet únik vzduchu z hrudníku

Úlevová poloha s fixací horních končetin o podložku

První pomoc:

• Poloprodyšný obvaz
• okamžité uzavření otvoru v hrudní stěně, nejprve i holou dlaní
• poloha v polosedě s fixací horních končetin o podložku
• pravidelné, klidné dýchání
• ránu ošetříme přiložením krycího poloprodyšného obvazu, který se skládá z vrstvy krycí (sterilní krytí), neprodyšné (umělohmotná folie) a připevňovací ( shora a ze stran oblepená leukoplast). Spodní okraj zůstává volný a působí jako chlopeň. Jestliže je poloprodyšný obvaz nefunkční, přetvoříme ho zalepením i spodní části leukoplastí v obvaz neprodyšný.
• při poruchách dechu provádíme podpůrné dýchání, při zástavě dechu provádíme umělé přetlakové dýchání.
•  je-li v ráně cizí těleso, sterilně ho obložíme a připevníme ho k hrudní stěně.

Znehybnění cizího tělesa v ráně