Pátek
Již podruhé v tomto kalendářním roce jsme na hasičce našim mladým hasičům uspořádali třídenní soustředění.
Jelikož další týden měly být závody, neslo se celé soustředění v duchu branného závodu nebo-li Závodu požárnické všestrannosti. Během tréninku postupně přicházeli jak děti, tak i my vedoucí, ať už kvůli školním nebo pracovním povinnostem.
Jak trénink probíhal? Vázali jsme uzly a poznávali jsme topografické značky. Následně jsme si pochutnali na výborné večeři – sekaná s bramborovou kaší a okurkovým salátem, který byl pověstnou třešničkou na dortu. Aby nám po večeři nebylo špatně a jídlo nám pěkně slehlo, na chvíli jsme si odpočinuli. Ale ne na dlouho. Chtěli jsme ještě využít poslední sluneční paprsky, a tak jsme si za hasičkou zastříleli. Někteří drželi vzduchovku v rukou poprvé, takže proběhla i nutná instruktáž o tom, jak se míří a jak se bezpečně se vzduchovkou zachází.
Protože k nám chodí i děti, které navštěvují i kostel, nechtěli jsme je ochudit o mši a pustili jsme je domů, aby se mohly do kostela třeba převléknout. Ostatní děti zůstaly s námi. Stříleli jsme, dokud slunce zcela nezapadlo a dokud bylo vidět. Když padla tma, přemístili jsme se do hasičky, hráli hry a čekali, až se nám i děti z kostela vrátí.
Jako poslední bod pátečního programu, který nám visel na dveřích, zbyly specializace, jako je např. kuchař, společník, ajťák nebo ekolog. Jednotlivé specializace jsme si vysvětlili, řekli jsme si, co která specializace obnáší a jaké má podmínky splnění. Pak už jsme jen znaveni zalehli do svých „postelí“ za spacáků a karimatek a usínali jsme s myšlenkou, co nás asi zítra čeká.
Sobota
V sedm hodin ráno jsme děti vzbudili. O patnáct minut později jsme se rozcvičovali a připravovali se tak za lehkých doteků ranního slunce na náročný den, který ležel před námi.
Snídaně, stejně jako včerejší večeře, nám moc chutnala. Podával se chléb se dvěma druhy pomazánek a paprikou a rajčetem. Velmi nás překvapilo a mile potěšilo, že děti jedly i zeleninu, o kterou by se místy i popraly 😀.
Po snídani děti, které nestřílely předchozího dne, vše dohnaly, ostatní hrály hry. A pak to přišlo. N;achystali jsme dětem moutnickou verzi branného závodu, který si během dopoledne všichni zaběhli. Slunce se na nás smálo, děti měly dobrou náladu a, a to je nejdůležitější, vzájemně si pomáhaly, pokud to pravidla dovolovala.
Jako největší problém se ukázal šplh po vodorovném laně a střelba, což jsme tak trochu čekali. Tyto dvě disciplíny dají zabrat snad každému. I proto jsme soustředění a braňák připravili. Po doběhnutí posledního družstva jsme lano natáhli ještě u hasičky, abychom děti naučili, jak tuto překážku překonat. A vyplatilo se to. Do oběda se to někteří opravdu naučili. Nemohli jsme to chtít po všech, holt každému něco nejde, ale i tak to byl úspěch a vykouzlilo nám to ještě větší úsměv na tváři.
Po obědě jsme nechali děti odpočívat, zasloužily si to. Po druhé hodině jsme pokračovali u hasičky v opakování a procvičování stanovišť na braňáku.
Celý den jsme zakončili táborákem, pochutnali jsme si na šunkových klobásách. Dokud bylo vidět, hráli jsme hry a pilovali rozcvičkové tance. Pěkně jsme se u toho nasmáli! No a nakonec po setmění jsme si sbalili své saky paky a odebrali se domů. Konec soustředka se ale ještě nekonal.
Neděle
Opět jsme se sešli v neděli po obědě v jednu hodinu. Nejdříve jsme si zopakovali topografické značky a uzlování, poté jsme hráli hry. Vlastně celý zbytek neděle jsme prokládali opakování a hry a bylo to fajn. Když jsme si všimli, že děti už mají něčeho dost, něco jsme si zahráli a pak se k dané věci vrátili a najednou to šlo! No a večer jsme odcházeli domů s dobrým pocitem, kolik jsme toho za těch pár dnů zvládli.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se na organizaci soustředění podíleli. V prvé řadě bych chtěla poděkovat „našemu týmu vedoucích“, jmenovitě Marcele Čermákové a Lukášovi Flodrovi. Ano, jsou to sice vedoucí, a tak se očekává, že udělají vše, co je potřeba, nelze to ale brát jako samozřejmost. Dále chci poděkovat Svatě Čermákové, která, ač nemá žádnou kvalifikaci, pomáhá nám, jak může. Dále Míše Čermákové za její chutné pokrmy a v neposlední řadě všem rodičům a dalším příbuzným, kteří nám vycházejí vstříc. Zapomněla-li jsem na někoho, omlouvám se a děkuji dodatečně.
Vedoucí mládeže Monika Kopečková
