Okresní kolo hry Plamen v Sivicích

Okresní kolo hry Plamen v Sivicích 5.6.2015

„Ahoj všichni! Tak co, jak jste se vyspali?“ je můj obvyklý pozdrav, když jedeme s děckama na závody. Jako obvykle si postěžovaly na to, jak se jim nechtělo z postele a že by menší šlofík nebyl na škodu. Holt jede se na závody, tak musí něco vydržet. Naložili jsme věci do aut a s pouze mladším družstvem vyrazili vstříc boji o co nejlepší umístění.
Za chvíli jsme dorazili do naší cílové stanice: do Sivic na okresní kolo hry Plamen. Věci jsme si odložili na stůl, a protože zbývala asi půlhodinka do nástupu, Marcela šla děcka přihlásit a já jsem jim udělala rozcvičku. Běhací. Tu úplně „milují“.
Před nástupem jsme se podívali, kde se která disciplína běhá, pak se všichni seřadili. A od ukončení nástupu začaly pomalu ale jistě pracovat děské nervy. „Moni, já se bojím.“ „Marci, co když to nezvládnu?“ se čím dál častěji ozývalo z dětských úst. Ukonejšit je dalo zabrat, ale nakonec se nám to povedlo.
Jako první jsme absolvovali Štafetu požárních dvojic. Ta se náramně vyvedla, měli jsme i s 10 trestnými 3. nejrychlejší čas. Následovala Štafeta 4×60, u které se první pokus nezdařil. Naštěstí jsme měli v záloze ještě jeden. Druhá čtveřice zaběhla štafetu s 6. nejlepším časem velmi dobře. Po těchto dvou disciplínách jsme museli počkat, až starší družstva odběhají Požární útok CTIF a Štafetu CIF, protože hřiště v Sivicích není nafukovací.
A konečně jsme to uslyšeli! První nastartování mašiny. Okamžitě jsme si začali chystat věci na královskou disciplínu – Požární útok. „Tak. 2 savice, 2 béčka, 4 céčka, rozdělovač, 2 proudnice, koš…“ Neustále jsme s Marcelou přepočítávaly vybavení, abychom snad něco důležitého nenechaly v autě. Čas je totiž neúprosný a později už bychom se nestihly pro nic vrátit.
„Běží vám 5 minut,“ oznámil pan rozhodčí. V mžiku bylo všechno potřebné nářadí a vybavení rozmístěno na základně. Zbývalo už jen si všechno správně, přehledně nachystat. Ani jsme se nenadáli a 5 minut bylo fuč. „Na start!“ Ještě poslední kontrola pana rozhodčího, zda mezi všemi koncovkami se zuby projde papír, a je odstartováno! Děcka běží k základně. Všechny koncovky do sebe zapadnou. Koš je našroubován na savici a vnoří se do vody. Ze základny se vytrácí všechny hadice. A už teče voda! Pozorujeme, jak se hadice zakulacují a očima tlačíme vodu hadicemi dopředu. Proudaři už klečí na svých místech, cítí tlak postupující vody. Konečně! Voda míří do terčů. Jako odměna za správnou mušku se ukážou praporky. A je dobojováno. Pomáháme děckám odtáhnout hadice mimo dráhu. Musíme je rozpojit, vylít z nich vodu a smotat je. Velmi děcka chválíme, útok se jim opravdu povedl. A to to byl letošní první útok s vodou! (Na trénincích jsme jeli pouze na sucho – buď kvůli špatnému počasí, nebo jsme neměli káď.) Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že je to 3. nejlepší útok!
Tak. Už máme všechny disciplíny za sebou, zbývá počkat, až si všechna družstva také své splní.
Než jsme se dočkali vyhlášení, uplynula poměrně dlouhá doba, kterou jsme strávili jezením oběda (děkujeme pořadatelům za dobré řízky), děcka si hrály na prolézačkách nebo pobíhaly za terči a čekaly, až další a další družstva poběží útok a zchladí je v momentě, kdy proud vody bude stříkat nad terče na znamení ukončení útoku. Zbytek seděl se mnou ve stínu. Co jsme dělali? No, asi tomu nebudete věřit, ale učila jsem se na maturitu. Otázka číslo 23 – Genetické choroby. Prý to ale bylo zajímavé, děcka poslouchaly, jako bych jim četla pohádku. Tedy, až do té chvíle, než jedno dítě přišlo a řeklo: „Mončo, co to vykládáš? Já ti vůbec nerozumím.“ To jsme se nasmáli!
Jednou za čas jsem se šla podívat k výsledkové listině. Ona se totiž zaplňuje postupně, ne naráz, až všechna družstva odběhají. Všimla jsem si, že se do hodnocení disciplín započítává i ZPV nebo-li Závod požárnické všestrannosti, tzv. „braňák“. Ten se běhá na podzim. Bohužel se nevyvedl tak, jak jsme si přáli – mladší družstvo se umístilo na 9. pozici. I tak po součtu všech disciplín mladší družstvo obsadilo nádherné 4. místo, už třetí brambora za letošní sezónu. Moc děckám gratulujeme a doufáme, že další výsledky budou stejně dobré, ne-li lepší.
Po ukončení a vyhlášení disciplín přípravky, mladších a starších žáků přišly na řadu disciplíny dorostenců. Zde náš sbor zastupovali: Lukáš Flodr, Jiří Holeček a Eliška Čermáková. Čekaly na ně Stovky, Dvojboj a testy.
Na kategorii dorostenců je naprosto super, že většina se zná, jsou kamarádi a navzájem si drží palce. Nenašli byste snad nikoho, kdo by byl zákeřný nebo sobecký. A o tom tenhle sport je. Když běžel někdo, koho znám, mohla jsem si hlasivky ukřičet, jak jsem jej chtěla povzbudit. A nebyla jsem sama. Všichni okolo fandili. Jako bychom se na krátký okamžik stali jedním člověkem.
Než se ohlásil nástup a vyhlášení, dostal Lukáš Flodr menší dárek. Před pár dny totiž oslavil narozeniny a podle tradice měl skončit v kádi. Bohužel ta už byla vypuštěná, tak jsme alespoň nalili vodu do půllitrových kelímků a polili ho. A musím říct, že mu to v tom horku přišlo vhod!
Po vyhlášení všichni dorostenci a dorostenky třímali v rukou pohár. Eliška za účast, Lukáš za 3. místo a Jirka za 2. místo. Paráda!
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří s námi jezdí jako řidiči na závody. Všem, kteří nám pomáhají chystat nářadí a náčiní na tréninky a na závody. Všem, kteří náš učí být lepšími lidmi. A také bych chtěla popřát všem našim dětem, aby měly i nadále úspěchy a trpělivost s námi, aby zůstaly tak veselé, jak jsou, a také aby šetřily naše nervičky. 🙂