20.6.2015 Krajské kolo hry Plamen – dorost
„Ty jo, tohle je fakt za trest!“ pomyslela jsem si, když jsem ráno v pět hodin vstávala. Proč? Protože jsem jela jako vedoucí s dorostenci na krajské kolo hry Plamen a sraz byl u hasičky o půl sedmé.
Den začal úžasně. Jeden z dorostenců zaspal. Naštěstí přišel „jen“ o dvacet minut později. Nasedli jsme do aut a vyrazili.
O půl hodiny později jsme již parkovali ve Vyškově u stadionu, kde se krajské kolo konalo. Věci jsme si odnesli ke smrčku a čekali, co se bude dít dál. Jelikož to byla moje první akce, kdy jsem jela jako vedoucí sama bez Marcely, uniklo mi, že se musí kluci přihlásit. Naštěstí jsme na to byli včas upozorněni, kluci se stihli přihlásit a mohli se tak poprat o medaile. Čekali jsme na nástup. Čekali. A čekali. Podívala jsem se na hodinky. Půl deváté. Podle harmonogramu měl být nástup v osm hodin. Najednou se vyhlásila porada rozhodčích, která se měla odehrát až po nástupu. Co? Nějak jsem to nechápala. Naštěstí mi jedna rozhodčí vysvětlila, že ve Vyškově se dělá všechno jinak a že se nikam nespěchá. Proč taky, vždyť je to jen krajské kolo, o nic přece nejde.
Po nástupu se uskutečnila porada vedoucích (konečně). Zde jsme se dozvěděli, kde, kdo a v jaké disciplíně se bude běhat. Jednotlivci začínali stovkami na tartanu za stadionem. Kluci mě pověřili, abych jim chystala rozdělovač, až poběží. Vzala jsem tedy rozdělovače a vypravila se na místo.
Chvíli jsem postávala u dráhy a dívala se na ostatní soutěžící, jak se snaží, jak ze sebe vydávají všechno. A těch karambolů a pádů kolem kladiny! Po chvíli jsem je už ani nepočítala. Konečně jsem uviděla Lukášovo bílé tričko. Nachystala jsem rozdělovač a tak silně jsem mu držela palce, až jsem měla v dlani rýhy od nehtů. Bohužel první pokus nic moc. Lukáš spadl z kladiny, vrátil se a i když ji tentokrát už přeběhl celou, nezaběhl tak dobrý čas jako ti, kteří kladinu překonali napoprvé. Naštěstí druhý pokus se mu vydařil parádně, a dokonce si zaběhl osobní rekord.
Po mladších a středních dorostencích se chystala dráha pro dorostence starší. Naneštěstí začalo pršet, a tak bylo na každém závodníkovi, jak se s novými podmínkami vypořádá. V této kategorii nás reprezentoval Jirka Holeček. První pokus nedoběhl – „rozplácnul“ se na bariéře. Zůstal po něm obří škrábanec od treter. Naštěstí druhý pokus dopadl daleko lépe a Jirka doběhl s osmým nejrychlejším časem.
Rozpršelo se opravdu hodně, proto se doběhaly stovky a šli jsme se schovat. Čekali jsme, zda se poběží i dvojboj, nebo zda ho zruší. Nakonec se rozhodlo, že se z dvojboje oddělá okno a bude se pouze přenášet hasičák. Super dvojboj. Spíš jednoboj. Není divu, že se to odběhalo tak rychle.
V průběhu závodění chodili dorostenci psát testy do budovy stadionu. Člověk si řekne: „Testy, to přece nic není…“ Jsou ale zrádné! Proč? Stačí jedna jediná chyba a můžete být hned třeba desátí. Nejednoho dorostence jedna chyba v testu stála medailovou pozici. Naštěstí naši kluci napsali test bez jediné chybičky.
Po odběhání jsme čekali na výsledky a poté na vyhlášení. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že Jirka Holeček skončil na 4. místě a Lukáš Flodr dokonce na 3. místě! Ještě jednou jim moc gratuluji! Hoši, jen tak dál!
Vedoucí Monika Kopečková
